Znáte poradnu, která zná odpověď na každou otázku? Zapamatujte si www.poradte.cz Určitě se vám bude hodit.
Z hlavy na obrazovku. A zpět?

Pro každého to platí jinak

19. březen 2017 | 23.33 | rubrika: On

Řekla jsi mi, že jsem přísný
Když jsem Ti řekl, že povídáš pořád dokola to samý
Jak to, že Ty mi to říct můžeš, když Ti to samý u mě vadí?
A já jsem přísný?

Jak to, že věci jsou jinak v pořádku u Tebe a jnak u mě?
Když já se věnuju dětem, je to špatně, protože bych měl mít čas pro sebe
Napadlo Tě někdy, že já se jim chci věnovat?
Že se jindy

žádné komentáře | přidat komentář | přečteno: 17x

....

2. březen 2017 | 19.00 | rubrika: Ona

 Jak to chceš?

S Tebou

žádné komentáře | přidat komentář

Co máme v dlani?

5. únor 2017 | 10.21 | rubrika: Ona

 Křičela jsem. 

Říkala jsem věci, který bych před třema roky neřekla. 

Proč? Člověk se ne svým životem, ale životem jiných dostane do stavu, kdy dělá věci, které nemá zapotřebí. 

Které ho užírají zevnitř a který ten druhý nevidí. 

Špatně se mi z toho dýchá, špatně spí. 

Proč mě nechrání?

Proč, když konečně cítí, jaké to je a jak to bolí s tím něco neudělá? Ne u nich, ale u mě?

Proč si ho vážím víc než on sám sebe? 

Nechává sebou mávat, cloumat, nechává si líbit věci, které by za jiných okolností u někoho jiného odsuzoval. Vášnivě diskutoval, jak je to možné. 

A já se na to musím dívat, přihlížet. 

A když mu říkám, prosím - nech už toho, nenech si to líbit, nenech si to dělat - neslyší mě. 

A potom chce, abych se pokaždé startovala na vlnu toho, že se dokážeme vášnivě milovat. Spojit se. Propojit se. 

Ale ono to nejde. Nejde to tak, jak on si myslí. Holky to mají jinak. Mozek jim jede, šrotoje a hodně si pamatuje. 

Nechal mi lísteček, který jsem doma 5x ohnula a držela hodinu při usínání v ruce. 

Ale nevěřím mu. Po třech letech - po těch zkušenostech - za zapadnutí do stejných kolejí - jde mu vůbec věřit?

Kdyby mi to bylo všechno jedno, kdyby mi bylo jedno, jak se k němu chovají - žila bych si krásně. 

Mohla bych bydlet v domě, nechat ho platit, nechat ho zařizovat a já se jen vyvalit na verandě a užívat si. 

Ale přes některý hodnoty vlak nejede. Jak to, že já to vidím, mluvím s ním, kejvá mi a pak je to jinak? Jak to, že tam je větší síla než ta, když se spojíme a prožijeme spolu orgasmus?

Nechápu to. 

žádné komentáře | přidat komentář

Prstýnky

4. leden 2017 | 22.08 | rubrika: Ona

 Heslo: Prstýnky

žádné komentáře | přidat komentář

Pátek

10. prosinec 2016 | 19.46 | rubrika: Ona

 Boty mi byly velké, takže netlačily. 

Těšila jsem se na cestu autem, že si poslechneme rádio. 

Nestresoval tím, abychom vyjeli o tři hodiny dříve. 

Jen před Nuselákem podotkl, no já nevím, abychom nestáli , nebyly fornty, u druhých semaforů se uklidnil a projeli jsme v pohodě. 

Před Žofínem - budeme tu snad první. Nejsme tu brzy? V duchu jsem se smála. 

Vešli jsme. Majestátní budova. Schody, lustry, strop. Nádhera. Líbilo se mi tam. 

Necítila jsem se v botech, ale jsem tam s ním. Byla jsem tam ráda a byla jsem tam šťastná. Bavilo mě to. Moc. 

Borhyová. Tragédka. Měla by moderovat třídní besídky. 

Jandová byla dobrá. Malování do písku taky super. 

Přednáška dole, parádní, škoda, že jsme přišli pozdě. Pán byl hrozně sympatický a bylo vidět, že tím žije. To se mi líbí. 

Malinový sorbet. I na košili?

Quenne - bomba. Dokonce jsme myslím, i minutu tančili. Zpíval jsi mi. Vzrušovalo mě to. Ziskli jsme se. Bylo mi hrozně moc dobře. 

(Jakou, že pozici máš v podniku, žes mě nemohl líbat???.o))

Vždyť Tě tam nikdo nezná!!!!.-o)))

.-o)))

McD - polibek. 

Doma usnutí jak z filmu.o))

žádné komentáře | přidat komentář

Jistota

31. říjen 2016 | 14.57 | rubrika: Ona

 Žádnou jistotu nemám. 

Nebo vlastně mám. Po víkendu. Tu, že když tu budu lézt po 4, je to jen a jen na mně, protože vy budete dlabat dýně. 

Zvláštní. Jak by to asi měly ostatní ženský, být na všechno úplně sama?

Aha....Možná by líp zvládaly, že je dneska pondělí a že už tu je prostor zase pro nás. 

Že co bylo, to bylo, protože to muselo být a teď, usměj se a buď připravená...

Funguje to takhle?

žádné komentáře | přidat komentář

Zklamaná

21. srpen 2016 | 11.06 | rubrika: Ona

 Poslední dobou jsem píši samé zklamané věci. 

Ale teď čelím snad nejtěžší zkoušce. Jak se zachovat? 

Od události minulých měsíců, které byly náročné, to došlo tak daleko, že máš stále nutnost, tendence zjišťovat, jak se máme, jak trávíme léto, co děláme a sdělovat nám, jak se máte vy. 

Furt to chceš hrát na dvě strany, ale ono to nejde, když po jedněch dupeš a druhým vždy vyhovíš. 

Když jsi přišel se 14 dny v kuse, byla jsem zklamaná. 

Když jsi řekl, že T má zákaz letět, byla jsem zklamaná. 

Když jsi navehl 6 hodin cesty v autě, byla jsem hrozně zklamaná. 

Za celý ten rok, co snáším, jak fungujeme, jsem si tohle vůbec nezasloužila. 

Chceš žít se všema v pohodě, vyjít s wau efektem a nás furt bereš, že všechno zvládneme a překousneme. 

Ale je toho tolik, že já prostě nemám sílu. 

Ubližuješ i Vojtovi, protože nabízíš něco, co já nevezmu a tudíž nebude mít ani Vojta. 

A pak se chceš milovat. Nedokáži to. V lavě mi běží to, jak to celé na mě působí a nechce se mi Ti dát ani pusu. 

Furt jdu nějak přes sebe. Neumím v tom chodit a zdá se mi to hrozně nespravedlivé. 

Mám v sobě pocit, že takhle dál nechci....

Zamyšlení

17. srpen 2016 | 22.19 | rubrika: Ona

Napsal jsi svůj poslední blog před více než dvěma lety. 

Znamená to něco?

Nejeli jsme spolu na dovolenou, protože jsi vyhověl ex.

Rozumíme si v některých věcech čím dál míň. 

Nejsme tolik zamilovaní. 

žádné komentáře | přidat komentář

Jak to je?

30. červen 2016 | 19.13 | rubrika: Ona

 Vždycky jsem si myslela a byla jsem i vychovávaná, že existuje dobro a zlo. 

Učila jsem se ho rozlišit, učila jsem se každé z nich poznat a z toho vyvstanulo i to, že jakmile někdo něco udělá dobře, zaslouží odměnu (v jakékoliv formě), ale když někdo udělá něco zle, zaslouží trest. 

Učím i tak svého syna. V dnešním světě je to velmi těžké, ale snažím se. Tudíž nechápu, proč to nevnímáš stejně? Proč rozlišuješ mezi tím nebo oním a neřídíš se spíš tím podstatným. Tři roky jsou dlouhá doba na to, abych poznala, jak to celé je. Tři roky je dlouhá doba na to, abych věděla, kde nadsazuješ a kde bereš věci jako samozřejmost. 

Ono, když to funguje, tak proč se snažit, že? Ono, když to funguje, tak prostě přijímáš a bereš. Nepozastavuješ se nad tím, proč to tak.

Jenže ono nejde dloouho žít v něčem, kde pravidla nejsou stanoveny na všechny strany stejně. 

Lidi vnímají, lidi žárlí, lidi nenávidí a lidi jsou různí. Jakmile někde nepřijde trest nebo pochvala, začnou se lidi ptát, proč to tak není. Nejde o to, v jakém prostředí, proč apod. Jde o to, proč se tak nestalo. 

Vede to k jedinému. Tam, kde to funguje, tam to přestane fungovat. Nebude snaha a nebude chuť. 

Je to stejné jako při závodě. Na startovní čáře je 10 lidí. Tři z nich to budou mít v sobě a vyhrajou. Další tři se budou snažit a také dobehnou. Ostatní půjdou volným krokem a budou se posmívat, jaký ty předtím jsou kreténi, že se unavili a snaží se. 

Pak přijde vyhlášení vítězů. Všichni dostanou stejné ceny. První tři, co to mají v sobě si řeknou, jak je to nepsravedlivé. Jak jsou hloupí, jak jsou naivní, jak je to potupný. Ti tři, co se snažili, možná ještě ani nevědí, co se vůbec děje a tak mají radost z malého dárku. A Ti, co sice měli špatné boty, ale věděli, jak to dopadne, Ti šli domů a řikali si, sakra, je to dobrý, pokaždý to dopadne stejně. 

Smutný, že tady tomu nerozumíš. Smutný, že nevidíš, co se děje. Vyvozuješ z toho jen věci, které tak nejsou. Bývalá řikala, nejezdi, nejezdi (věděla, že to bude jen pro Tvůj pocit a v celkové, časové přímce zbytečné). Já jen řikám, kde je snaha, chce to pochvalu...Kde není, chce to trest. 

Nemohu už takhle dál a vlastně ani nechci. kvůli Vojtovi. Vím, že to uvidí ve škole a setká se s tím v životě. ALe nechci, aby to poznal od nejbližších. A Ty mu to předhazuješ každý týden. Jako by Ti na nás ani nezáleželo....Protože my jsme v tom cíli a akceptujeme, že to dopadne vždycky stejně. 

Dnešek

31. květen 2016 | 17.05 | rubrika: Ona

 Dneska jsem se fakt bála. 

Nohy mě nedržely...Neslyšela jsem se...

Ekg, tlak, tep....

Bolest hlavy, nechuť...

Chce to pár dní, určitě pár dní...

Hlavou mi blesklo, že Vojta přijde ze školy a já bych tam nemusela být. Řikala jsem si, to jsem ho viděla naposledy?

Labilní...V těhle situacích nejsem silná. 

Neumím odhadnout, co moje tělo. Co snese, jak mu je. 

Měla bych žít trochu jinak...

Mám svůj první neurol. (Je tohle řešení?)

(který nepoužiji)

Zpomal, zpomal, zpomal....

žádné komentáře | přidat komentář