ema: Máš to jiný, každej to má jiný, to svoje a jedinečný a hrozně bolestivý.. Přesto tuším jaký jsou tvoje prožitky olověný. Nechápu taky jak se stalo že ze světový lásky jsem byla degradována na milenku, kterou ani za ruku nevzal a teď si hledá jinou brunetu, s velkejma smutnejma očima, protože takovejch je nás hodně, tak to zas taková škoda nebyla...
A že by pro něj někdo stále udělal všecko na světě, na to už nikdo zvědav není... Já už lásku ani nechci cítit... Děsí mě.
_______
Pokud jste ta, co tvořila dopisy winstonovi, tak to byl první blog, který jsem četla a hltala.
Hodně štěstí a doufám, že jednou nám tyhle a podobné události nebudou způsobovat olověné žaludky..
Ema
---
ema.pise.cz
winston: Emo, díky.
Víte, nikdo si neumí uvědomit, jak věci, lidi ovlivní a co to způsobí. V každém věku je to jiný. On mi řekl- jsme ještě mladí, někoho si najdeme(možná už měl) anebo předvídal, že když pro něj to bude snadný, tak pro mě taky, ale vlastně si vůbec neuvědomil, kdo jsem a s kým byl. jako by mě opravdu neznal. Přebrali jsme za sebe zodpovědnost a najednou, když se mu to nehodí nebo když ho to ničí- tak všechny hodnoty jdou stranou.
Tohle já furt nedokáži pochopit, protože před čtyřma rokama jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla právě proto, že jsem si myslela- že ON to cítí podobně. že spolu budeme do konce života, i kdyby nás to zničilo. Stejně tak jako jsme se intenzivně na začátku milovali.
Spletla jsem se....
Řekl mi, že se nechce koukat na blog a na servery, kam jsme si něco psali, fotili- tak si tady mohu psát, protože to číst nebude....
Spoustu věcí bych mu neřekla. Protože jsem si myslela, že je ví, i když o nich nemluvím.
Chce se mi furt hrozně plakat. Hlava mi nefunguje. Neudržím myšlenky. Asi mi tělo vytváří málo serotoninu nebo jinýho hormonu a já se utápím. Tak jako poslední rok....kdy jsem potřebovala pomoct...On něj...
Tak, jako on potřeboval na začátku ode mě.
Jak to, že to neproběhlo...Zničím se a to mám malého syna..
Jak z toho? Zní mi- postarám se o Tebe- jakkoliv..
Přebolí to někdy?