winston: Emo, díky.

Víte, nikdo si neumí uvědomit, jak věci, lidi ovlivní a co to způsobí. V každém věku je to jiný. On mi řekl- jsme ještě mladí, někoho si najdeme(možná už měl) anebo předvídal, že když pro něj to bude snadný, tak pro mě taky, ale vlastně si vůbec neuvědomil, kdo jsem a s kým byl. jako by mě opravdu neznal. Přebrali jsme za sebe zodpovědnost a najednou, když se mu to nehodí nebo když ho to ničí- tak všechny hodnoty jdou stranou.
Tohle já furt nedokáži pochopit, protože před čtyřma rokama jsem se rozhodla tak, jak jsem se rozhodla právě proto, že jsem si myslela- že ON to cítí podobně. že spolu budeme do konce života, i kdyby nás to zničilo. Stejně tak jako jsme se intenzivně na začátku milovali.
Spletla jsem se....

Řekl mi, že se nechce koukat na blog a na servery, kam jsme si něco psali, fotili- tak si tady mohu psát, protože to číst nebude....
Spoustu věcí bych mu neřekla. Protože jsem si myslela, že je ví, i když o nich nemluvím.

Chce se mi furt hrozně plakat. Hlava mi nefunguje. Neudržím myšlenky. Asi mi tělo vytváří málo serotoninu nebo jinýho hormonu a já se utápím. Tak jako poslední rok....kdy jsem potřebovala pomoct...On něj...
Tak, jako on potřeboval na začátku ode mě.
Jak to, že to neproběhlo...Zničím se a to mám malého syna..
Jak z toho? Zní mi- postarám se o Tebe- jakkoliv..

Přebolí to někdy?