Kdysi jsem napsal povídku... dvě středy, nebo dva čtvrtky se to jmenovalo. Prostě po jednom dni byl ten samej... lidi si akorát neotočili kalendář... a bylo to v pohodě...

---

Ve skutečnosti... dopoledne byl jeden den, odpoledne druhý...

Občas řeším hrozně moc věcí... úplně zbytečně? (neumím zatím dopoledne popsat)

(Jsem Petr Pan? Nebo část ve mně je taková? Byl bych to ale já, kdyby nebyla?)

Uplne jsem zapomnela.....jak Ti oblek sluší....

Možná proto ten Měřín, v mé paměti....

Kravata! zelená! uzasna!..jak vi, ze ma mit jeden doplnek v barve jeho ocí...? v jakemkoliv odstinu jeho očí? Ví to ode...mě?.o)

/Vis, ze je normalni, ze se kosile zehli?/

Ve vytahu prvni pusa...

Vzdycky si je nejisty...jako by podvedome cekal....vostry rozhovor?...konec?...

Proc to tak ma?

/Vis, ze lide chodi v obleku? ze je to treba i slusnost si ho vzit?...vis to? vnimas to?/

Jeden knoflicek....druhy knoflicek....

/Kosile..prijemna.....děla Tě hubenym...jeste vic....vis, ze svisly prouzky...proste..zestihlují??.....-o))/

Svlékneš se?...

Je mi zima.....

/Musím Ti říct, jak se oblékat....co budeš dělat...v zimě?....pri -8?/

Libali jsme se.....

Chvili byl ve mně.....Pak ne......pak ano...pak ne.....

Už to nepotřebuje!

Už to chce...

Už po tom touží....

Už si to uvedomuje....

Jáství....

Už to prožívá...

Už si to vychutnává..

Už to chutná....

Chutná mu to....

Už si umí....říct....

Už ví, co mu dělá dobře...

Už ví, jak si to vzít....

Ale.......

.......nezapomíná na mě....

Chceš kafe? (je dost sladký?)

Snídaně ve stoje v kuchyni... (kafe-čaj, sladký-slaný)

Sladkoslaná pusa... (víš, že jím? řekla)

Nebudeme se milovat... Chceš se milovat? (dáme si zprávy? řekla)

Neříkám, že nechci... (Smála se, poznám to... chtěla)

Byla jí asi zima, celá studená... stejně... se svlékla... (a stála chvilku s peřinou kolem těla)

Objal jsem

Reknu mu to...

Vsechno...

Takhle to dál nejde..zblaznim se...Proc se najednou vyrojilo tolik otazek bez odpovedi?

Budu v tom vsem umet chodit?

Nerozmyslel sis to?

Materidouska...

Ve vytahu..mi dal prvni pusu on....

Kafe? Caj?

Zase v kuCHyni...

Proc? jak to? muzes? kdy? nemuzes? nevim..? Co bude dal? co CHces? Jak to vidis? Kde? odkud? O-pravdu? Co budeme delat? Kam? Zvlastni? CHapes? Odpovidas? Vis?

Byla jsem pod dekou....Pujdes ke mne?  Potrebujes odpovedi? Svleknes se?

Jak dlouho to vydržíš?

Nepůjdu do Tebe....

Pojd...

Nepujdu...

Jak myslis....

Pak si pamatuji az CH psane na zada...

Z TvyCH ust - udelej mi to tak jeste....CHvili....libi se mi to....

Uši...

Koupelna

Koupelna

/kolik by jich bylo?/

Jinak mi to splyva v nekonecnou party v Orgasmatronu...

Vecer..v koupelne...jsem instinktivne sahla po rucniku s kapuci.....Jeste jsi tam ....byl..

Kvark F. si řekl, že prozkoumá galaxii... nevěděl, jestli má jít zdola nahoru nebo shora dolů... Ale potkal foton M. a ta mu řekl, projdeme tuhle renormalizační ulici a dostaneme se na náměstí M-teorie... řekl, to zní dobře, jdeme... v nekonečné ulici se bavili o všem ne-možném a na náměstí všeho se hrozně chtěli... kvark se zeptal... jak jsi nabitá? Foton odpověděla: nezničíš mě? Odhodíme se do jakého prostoru? Splyneme v supersymetrii? Nebo z toho bude bude velký třesk? Multiverzum...? Necháme tomu asymptotickou volnost, shodli se... :o)))

Stála v rohu... vůbec nic nevěděla... vygumovali ji hlavu? Lobotomie? Ne. uvědomuje si... sebe... kde je minulost? Přítomnost? Budoucnost? ... A kde vlastně je? Nepoznávala to tam... bílý pokoj... malý... sterilní... zvláštní vůně... usnula... vzbudil ji rachot misky... jídlo... pizza... pálivá??? Proč??? Zhasli... první den... sleduje ji někdo? Proč tu je? ... Nedávalo jí to smysl... druhý den...

...Zelenkavý...tygří...oči...

Stals tam...

Cekals na me...

Ja v ruce další knižku do sbírky...

Rekli jsem si ahoj?....dali si pusu?.....nebo jen..pujdeme???

Aha uz vim....vsichni z B.

Cesta v aute....No....NONO!!!.-o))

Na lavicce telefon...Myslela jsem si, ze je to mama...Zvlastní zavan M. Vis, co mas delat? nebo alespon vis, co chces delat?

Představení...Aha, my tam byli kvuli predstaveni....

Pamatuji si...šipky...dva obrazy...trampolinu...Ondru, který mel hazel šipky....a pak..jak jsme se libali..Já to vnimala..nejak uplne jinak....Bylo v tom pro me neco vic..jako vyssi level...jako, kdybych se vznesla....a byla chvili ve stavu beztiže...

Cesta zpatky byla lepsi....Bylo to tou tmou?..tim, ze uz jsme se mohli dovolit chytit? zastavit se? rict si? dat si pusu?....

Parkovací lístek...Tva ochota...Dostala me! totalne...

McD.....knoflicky....

Ty...vášeň.....Libilo se mi to.....

Jedna sms a okamzity usnutí....

Ve Stodulkach....

Leží mi v hlavě ... jedna věc mimo...

(Mám měsíc přicuclej ke kovovým přihrádkám nad telefonem...)

Vlak

Metro

Tramvaj

Došli jsme tam pěšky..

Přišlo mi to na malém plácku..Amatérský...

Telefon....Nechceš koupit lístky?

Ukládala jsem je do peněženky a šli jsme si sednout a žonglovat..a vyzkoušet vše, co tam bylo...

Řikala jsem si..užijem si to s V. Nebudu ho hledat v davu lidí, nechám ho s dětma a měli jsme se domluvit, že si neřekneme ani ahoj..

Litovala jsem toho, že jsme to tak neudělali...

Tričko jsem poznala....Dětí jsem si nevšimla /Eliš jsem neviděla vubec, Matěj mi příšel..malej...o))/...Ex jako sympatická hezká ženská.....Víc jsem o tom, v tu chvíli nepřemýšlela....

Nepamatuji si, co jsme si řekli...

Ale věděla jsem, že se chci hlavně věnovat V.

Ve stanu jsme si sedli uplně do kouta...dozadu....V. prisel zepredu, ze chce byt se mnou. že F tam ma deti a manzelku.o)

V polovině představení mi V. řekl, že ho to nebaví. ze je trapny...a když si před ním kluk stoupl na zidlicku, bylo to jasny, že to musí přetrpět...

Kdyz to skoncilo, koukali jsme na mapu, jak se dostat na Podbabu. Mami, pojd se podivat jeste dozadu, bude krasny vyhled....Učaroval nas...Petrin, karluv most, mami, mami, tamhle vzadu okolo toho jezdime domu.....Pujdeme nekdy na lod na Kampu? a vezmeme to horem a pak si sedneme jeste na chvili na travu?

Žonglovat se mu už nechtelo...mami, udelej vlastovku, budeme si hazet....A co to pises? dopis? muzes mi ho psat na zadech...a mami, necti si, pojd, lehnu si na Tebe a budeme si vypravet...a mami, Ty jsi jak mala holka, kdyz tu se mnou takhle blbnes....

Telefon....O. prijedete? musite metrem, autobusem, dojeďte....

Utrpení...Nejsem na Prahu zvykla...prestupovaní, ctení v jizdních radech....

Celou dobu jsem premyslela...ze tohle setkani..je vlastne srovnavani...Já se srovnavam, ja se soudim, ja si rikam....ze proste tohle delat nemuzu...ze vlastne nikomu nesaham po kotniky, ze jsem vlastne nikdo a ze nejlip to zvladam, kdyz jsem sama. Ze se s nikym nekonfrontuji, ze si nerikam, ze vsichni jsou lepsi nez ja, ze vlastne...jak to rict....kdyz mam okolo sebe bublinu, vidim jen ten svuj svět...a nejsou žádný odnože...otázky..pochybnosti.......že jsem "silnějsí"...když vím, že to celý zvládám...

Nejsem asi tolik zranitelna...

Premyslím si o celem svetu, ale nikde tam nefiguruji ja...

Asi mi nemuzes rozumet...

Ale chtel si, abych Ti mohla rict vse, co je v mych silach....

...Tak...tady to mas.....

Vubec nevim, jestli mame zitra jit na la Putyku...

Vubec nevim, jestli je to spravny....

Co když ztratím pudu pod nohama?

Jak dlouho se z toho budu hrabat?

A kolikrat to muzu zvladnout?

Hra....Experiment.....Zivot.....

Krajina u kamenneho mostu....