Kdysi jsem napsal povídku... dvě středy, nebo dva čtvrtky se to jmenovalo. Prostě po jednom dni byl ten samej... lidi si akorát neotočili kalendář... a bylo to v pohodě...
---
Ve skutečnosti... dopoledne byl jeden den, odpoledne druhý...
Občas řeším hrozně moc věcí... úplně zbytečně? (neumím zatím dopoledne popsat)
(Jsem Petr Pan? Nebo část ve mně je taková? Byl bych to ale já, kdyby nebyla?)
CVAK (odpoledne bylo jiné...)
Telefon v autě...
Měl jsem pocit, že hrozně chceš být se mnou... (taky jsem hrozně chtěl být s Tebou)
Zdá se mi, že nikdy jsi ještě tak moc nechtěla, abych byl s Tebou...
Když jsi mi volala, abych se vrátil, poskakovala jsi (miluju když poskakuješ, víš to?)
Vůbec nešlo o milování se...
A přesto, maximální kosmická ... vzájemnost...
(Být spolu...)
Smáli jsme se spolu...
Usínali a pak se probouzeli...
Povídali si...
Tulili se...
Obejmul jsem Tě...
Strašně silně... (hrozně si tenhle moment pamatuju)
Měl jsem pocit, že ať bychom dělali cokoliv, byli bychom si blízko, jak jen to jde...
Hladil jsem Tě...
(Být spolu)
Myslím, že jsi hladila mě...
...
Leželi jsme jako lžičky...
(stejné lžičky, co do sebe zapadají)