Winston | Z hlavy na obrazovku. A zpět?

Uplne jsem zapomnela.....jak Ti oblek sluší....

Možná proto ten Měřín, v mé paměti....

Kravata! zelená! uzasna!..jak vi, ze ma mit jeden doplnek v barve jeho ocí...? v jakemkoliv odstinu jeho očí? Ví to ode...mě?.o)

/Vis, ze je normalni, ze se kosile zehli?/

Ve vytahu prvni pusa...

Vzdycky si je nejisty...jako by podvedome cekal....vostry rozhovor?...konec?...

Proc to tak ma?

/Vis, ze lide chodi v obleku? ze je to treba i slusnost si ho vzit?...vis to? vnimas to?/

Jeden knoflicek....druhy knoflicek....

/Kosile..prijemna.....děla Tě hubenym...jeste vic....vis, ze svisly prouzky...proste..zestihlují??.....-o))/

Svlékneš se?...

Je mi zima.....

/Musím Ti říct, jak se oblékat....co budeš dělat...v zimě?....pri -8?/

Libali jsme se.....

Chvili byl ve mně.....Pak ne......pak ano...pak ne.....

Už to nepotřebuje!

Už to chce...

Už po tom touží....

Už si to uvedomuje....

Jáství....

Už to prožívá...

Už si to vychutnává..

Už to chutná....

Chutná mu to....

Už si umí....říct....

Už ví, co mu dělá dobře...

Už ví, jak si to vzít....

Ale.......

.......nezapomíná na mě....

Kvark F. si řekl, že prozkoumá galaxii... nevěděl, jestli má jít zdola nahoru nebo shora dolů... Ale potkal foton M. a ta mu řekl, projdeme tuhle renormalizační ulici a dostaneme se na náměstí M-teorie... řekl, to zní dobře, jdeme... v nekonečné ulici se bavili o všem ne-možném a na náměstí všeho se hrozně chtěli... kvark se zeptal... jak jsi nabitá? Foton odpověděla: nezničíš mě? Odhodíme se do jakého prostoru? Splyneme v supersymetrii? Nebo z toho bude bude velký třesk? Multiverzum...? Necháme tomu asymptotickou volnost, shodli se... :o)))

...Zelenkavý...tygří...oči...

Vlak

Metro

Tramvaj

Došli jsme tam pěšky..

Přišlo mi to na malém plácku..Amatérský...

Telefon....Nechceš koupit lístky?

Ukládala jsem je do peněženky a šli jsme si sednout a žonglovat..a vyzkoušet vše, co tam bylo...

Řikala jsem si..užijem si to s V. Nebudu ho hledat v davu lidí, nechám ho s dětma a měli jsme se domluvit, že si neřekneme ani ahoj..

Litovala jsem toho, že jsme to tak neudělali...

Tričko jsem poznala....Dětí jsem si nevšimla /Eliš jsem neviděla vubec, Matěj mi příšel..malej...o))/...Ex jako sympatická hezká ženská.....Víc jsem o tom, v tu chvíli nepřemýšlela....

Nepamatuji si, co jsme si řekli...

Ale věděla jsem, že se chci hlavně věnovat V.

Ve stanu jsme si sedli uplně do kouta...dozadu....V. prisel zepredu, ze chce byt se mnou. že F tam ma deti a manzelku.o)

V polovině představení mi V. řekl, že ho to nebaví. ze je trapny...a když si před ním kluk stoupl na zidlicku, bylo to jasny, že to musí přetrpět...

Kdyz to skoncilo, koukali jsme na mapu, jak se dostat na Podbabu. Mami, pojd se podivat jeste dozadu, bude krasny vyhled....Učaroval nas...Petrin, karluv most, mami, mami, tamhle vzadu okolo toho jezdime domu.....Pujdeme nekdy na lod na Kampu? a vezmeme to horem a pak si sedneme jeste na chvili na travu?

Žonglovat se mu už nechtelo...mami, udelej vlastovku, budeme si hazet....A co to pises? dopis? muzes mi ho psat na zadech...a mami, necti si, pojd, lehnu si na Tebe a budeme si vypravet...a mami, Ty jsi jak mala holka, kdyz tu se mnou takhle blbnes....

Telefon....O. prijedete? musite metrem, autobusem, dojeďte....

Utrpení...Nejsem na Prahu zvykla...prestupovaní, ctení v jizdních radech....

Celou dobu jsem premyslela...ze tohle setkani..je vlastne srovnavani...Já se srovnavam, ja se soudim, ja si rikam....ze proste tohle delat nemuzu...ze vlastne nikomu nesaham po kotniky, ze jsem vlastne nikdo a ze nejlip to zvladam, kdyz jsem sama. Ze se s nikym nekonfrontuji, ze si nerikam, ze vsichni jsou lepsi nez ja, ze vlastne...jak to rict....kdyz mam okolo sebe bublinu, vidim jen ten svuj svět...a nejsou žádný odnože...otázky..pochybnosti.......že jsem "silnějsí"...když vím, že to celý zvládám...

Nejsem asi tolik zranitelna...

Premyslím si o celem svetu, ale nikde tam nefiguruji ja...

Asi mi nemuzes rozumet...

Ale chtel si, abych Ti mohla rict vse, co je v mych silach....

...Tak...tady to mas.....

Vubec nevim, jestli mame zitra jit na la Putyku...

Vubec nevim, jestli je to spravny....

Co když ztratím pudu pod nohama?

Jak dlouho se z toho budu hrabat?

A kolikrat to muzu zvladnout?

Hra....Experiment.....Zivot.....

Krajina u kamenneho mostu....

Četla jsem...blog...

Některý jsou dojemny....Usměvný...

Co jsme všechno chtěli prožít, to naše..kdyby.....

A co jsme vlastně prožili....

Jaký je to vlastně celý čas? Minulý? přítomný? budoucí?

Podminovaci? čím? kým?

Koupils mi gumičky do vlasů a myl mi vlasy.....

Víš to? Uvědomuješ si to?

Učíš se, která maličkost mi udělá radost?

Chceš dobu, kdy si nebudu řikat?

Kdy si nasadíme sluchatka a zalepíme pusu a stejně budeme vědět?

Může se to stát?

Stane se to zrovna nám?

Proč by mělo?

A proč by právě nemělo?

Před deseti lety....Za deset let.......

Jak to vlastně je?

Kolik otázek se musí položit, aby se člověk dozvěděl něco, co ho posune dál?

Co ho utvrdí, že žije správně?

Víš to?

A řekneš mi to?

Jaké to je.......kdyz.....

Se na mě koukáš?

Když se mnou mluvíš?

Když se spolu smějeme?

Když spolu hrajeme?

Když se mě dotýkáš?

Když mě políbíš?

Když mě pohladíš?

Když mě svlékneš?

Když do mě vnikneš?

Když se se mnou milujes?

Když se se mnou uděláš?

Když si pak vedle mě lehneš ?

Když se pak na mě koukáš?

Když chceš........

znovu...

a stále dokola....

....řekni...