Poslední dobou jsem píši samé zklamané věci. 

Ale teď čelím snad nejtěžší zkoušce. Jak se zachovat? 

Od události minulých měsíců, které byly náročné, to došlo tak daleko, že máš stále nutnost, tendence zjišťovat, jak se máme, jak trávíme léto, co děláme a sdělovat nám, jak se máte vy. 

Furt to chceš hrát na dvě strany, ale ono to nejde, když po jedněch dupeš a druhým vždy vyhovíš. 

Když jsi přišel se 14 dny v kuse, byla jsem zklamaná. 

Když jsi řekl, že T má zákaz letět, byla jsem zklamaná. 

Když jsi navehl 6 hodin cesty v autě, byla jsem hrozně zklamaná. 

Za celý ten rok, co snáším, jak fungujeme, jsem si tohle vůbec nezasloužila. 

Chceš žít se všema v pohodě, vyjít s wau efektem a nás furt bereš, že všechno zvládneme a překousneme. 

Ale je toho tolik, že já prostě nemám sílu. 

Ubližuješ i Vojtovi, protože nabízíš něco, co já nevezmu a tudíž nebude mít ani Vojta. 

A pak se chceš milovat. Nedokáži to. V lavě mi běží to, jak to celé na mě působí a nechce se mi Ti dát ani pusu. 

Furt jdu nějak přes sebe. Neumím v tom chodit a zdá se mi to hrozně nespravedlivé. 

Mám v sobě pocit, že takhle dál nechci....

Napsal jsi svůj poslední blog před více než dvěma lety. 

Znamená to něco?

Nejeli jsme spolu na dovolenou, protože jsi vyhověl ex.

Rozumíme si v některých věcech čím dál míň. 

Nejsme tolik zamilovaní. 

 Vždycky jsem si myslela a byla jsem i vychovávaná, že existuje dobro a zlo. 

Učila jsem se ho rozlišit, učila jsem se každé z nich poznat a z toho vyvstanulo i to, že jakmile někdo něco udělá dobře, zaslouží odměnu (v jakékoliv formě), ale když někdo udělá něco zle, zaslouží trest. 

Učím i tak svého syna. V dnešním světě je to velmi těžké, ale snažím se. Tudíž nechápu, proč to nevnímáš stejně? Proč rozlišuješ mezi tím nebo oním a neřídíš se spíš tím podstatným. Tři roky jsou dlouhá doba na to, abych poznala, jak to celé je. Tři roky je dlouhá doba na to, abych věděla, kde nadsazuješ a kde bereš věci jako samozřejmost. 

Ono, když to funguje, tak proč se snažit, že? Ono, když to funguje, tak prostě přijímáš a bereš. Nepozastavuješ se nad tím, proč to tak.

Jenže ono nejde dloouho žít v něčem, kde pravidla nejsou stanoveny na všechny strany stejně. 

Lidi vnímají, lidi žárlí, lidi nenávidí a lidi jsou různí. Jakmile někde nepřijde trest nebo pochvala, začnou se lidi ptát, proč to tak není. Nejde o to, v jakém prostředí, proč apod. Jde o to, proč se tak nestalo. 

Vede to k jedinému. Tam, kde to funguje, tam to přestane fungovat. Nebude snaha a nebude chuť. 

Je to stejné jako při závodě. Na startovní čáře je 10 lidí. Tři z nich to budou mít v sobě a vyhrajou. Další tři se budou snažit a také dobehnou. Ostatní půjdou volným krokem a budou se posmívat, jaký ty předtím jsou kreténi, že se unavili a snaží se. 

Pak přijde vyhlášení vítězů. Všichni dostanou stejné ceny. První tři, co to mají v sobě si řeknou, jak je to nepsravedlivé. Jak jsou hloupí, jak jsou naivní, jak je to potupný. Ti tři, co se snažili, možná ještě ani nevědí, co se vůbec děje a tak mají radost z malého dárku. A Ti, co sice měli špatné boty, ale věděli, jak to dopadne, Ti šli domů a řikali si, sakra, je to dobrý, pokaždý to dopadne stejně. 

Smutný, že tady tomu nerozumíš. Smutný, že nevidíš, co se děje. Vyvozuješ z toho jen věci, které tak nejsou. Bývalá řikala, nejezdi, nejezdi (věděla, že to bude jen pro Tvůj pocit a v celkové, časové přímce zbytečné). Já jen řikám, kde je snaha, chce to pochvalu...Kde není, chce to trest. 

Nemohu už takhle dál a vlastně ani nechci. kvůli Vojtovi. Vím, že to uvidí ve škole a setká se s tím v životě. ALe nechci, aby to poznal od nejbližších. A Ty mu to předhazuješ každý týden. Jako by Ti na nás ani nezáleželo....Protože my jsme v tom cíli a akceptujeme, že to dopadne vždycky stejně. 

 Dneska jsem se fakt bála. 

Nohy mě nedržely...Neslyšela jsem se...

Ekg, tlak, tep....

Bolest hlavy, nechuť...

Chce to pár dní, určitě pár dní...

Hlavou mi blesklo, že Vojta přijde ze školy a já bych tam nemusela být. Řikala jsem si, to jsem ho viděla naposledy?

Labilní...V těhle situacích nejsem silná. 

Neumím odhadnout, co moje tělo. Co snese, jak mu je. 

Měla bych žít trochu jinak...

Mám svůj první neurol. (Je tohle řešení?)

(který nepoužiji)

Zpomal, zpomal, zpomal....

 Web.... zůstal....tvoříme

Děti.... máme..furt stejně....dobře nebo špatně? Teď už vím, že jinak to nebude..

Práce..... Mám....Blbě placenou, ale mám 

Cestování..... Pracovní..Tvoje

Milování...... Méně

Prstýnky...................(nejsou důležitý).....Nemáme

Společné usínání...... skoro vůbec..

Neustálý dialog........ jen když se to hodí...Tobě? Mně? Nám...

Pusa na krk...... Není..

Angličtina..... Není...

Sms........ Vínová, od Honzy....nebyla taková jako vždycky..

Oboustranná láska.... Možná?

Maličkosti..... čím dál méně

Sušenky na stole..... Nejsou samozřejmostí...

Dopis v roli...... Čím dál méně...

Pohlazení před usnutím....Ne

Nejlepší večeře na světě.... Ne

Šacung.... Ne

Zákon a pořádek..Někdy

Čokoláda z cest..Noční návštěva ne...dobrůtky ano

Pohlednice z cest..Ano

.............Tohle a ještě víc jsou ty dva roky....Tohle jsou tři roky...Víc nic není..Naopak..míň...proč to tak je, nevím...

Čím dál tím víc věcí, které jsem měla jen já, splývá do toho, co mají všichni....

Proč to tak je, nevím....

Necítím se jako královna. 
Zdroj: http://winston.pise.cz/

Období...to dobrý..mám ráda...Úplně cítím, jak to všechno zapadá....Rádi se posloucháme, rádi si vyprávíme, rádi se milujeme...V jakémkoliv pořadí. 

Období...to blbý ...úplně nesnáším...Většinou je to mnou....pochybnosti, to je asi to, co mě užírá. Asi je to věkem. Asi se víc bojím. Paradoxem je, že mám vedle sebe někoho, komu věřím, že by mi pomohl. Se vším. Pamatuješ? Řikala jsem Ti- nepomáhej mi, jsem zvyklá si dělat všechno sama a spolehnout se, tak se udržuji v tom, že musím, že chci a že to dokáži.....Postupem času, pomáháš mi..Ano, přirozené....Jenže mně to bere tu sílu....Začínám se víc bát...Polevuji...A uzavírám se doma....Vidím to na sobě....Co když opravdu v padesáti, šedesáti budu mít mozek na kaši...a...bud mít lístečky a stím, co jsem prožila?  Budeš mi vyprávět? Budeme mít co?

Hrozně moc bych častěji někam jela....Jenže nevím, jestli to zvládnu...Já to nevím, ale důležitý je, že to chci zkusit...

Zkusit s Tebou.....

Prstýnky budou???.o))))))

Posedlost....Tvoje ke mně? 

Možná!

Moje k Tobě? 

Možná!

2 roky. Máme se takhle proč? Že spolu nebyldíme? Že se navštěvujeme? Že se nevidíme každý den? 

A kdyby to bylo jinak, jaký by to bylo?....

A sejít se před pěti lety? deseti?

Odpovídej mi.o))

 Web....

Děti....

Práce.....

Cestování.....

Milování......

Prstýnky...................(nejsou důležitý)

Společné usínání......

Neustálý dialog........

Pusa na krk......

Angličtina.....

Sms........

Oboustranná láska....

Maličkosti.....

Sušenky na stole.....

Dopis v roli......

Pohlazení před usnutím

Nejlepší večeře na světě....

Šacung....

Zákon a pořádek

Čokoláada z cest

Pohlednice z cest

.............Tohle a ještě víc jsou ty dva roky

 Budou to 2 roky....

A furt jsme spolu....

Možná jsme ještě o trošku blíž .....

Nejblíž....

Sestěhujeme se?

.........

Jen jednou.....

Vecer me to vubec nenapadlo.....

Strašlivý rozhovor.....nepatřičný....unavený......

Jsou chvíle.....kdy všechno zkazím......

Je čím dál tím víc chvil, kdy chci řikat něco jiného.....Ale nejde mi to....

nejde mi to říct...napsat...vyslovit.....

A stávám se nespravedlivou.....

Naušnice....

Překrásný!

Adventní kalendář.....

Maličkosti.....

A ráno.....jen jednou..zkusíme to?

Dostalo mě to...

Je už pozdě? Nebo brzo? Nebo jsem v mezičase, kdy nevím....

jaké by to bylo? udělat to?....čekat?......

A co pak?...výsledek?

Asi už jsem stará.....a míň odvážná.....

Anebo jsem na to ještě mladá.......a hodně bojácná....

Ale cítila jsem...že Ty bys chtěl....

Pletu se?

Některé věci se dají dělat ve 20ti a později už ne....

Některé věci se dají zažít ve 40ti a dřív ne....

Někdy se to smíchá tak nějak dohromady a vyleze z toho, že ve 40ti nejdou udělat věci, který by člověk chtěl...

Co si můžeme dovolit a co už je přes čáru?

Vzít si někoho a nežít s ním?

Mít jednu možnost na dítě?

Stárnout a sílit nebo stárnout a být na pochybách?

Dá se to zažít ještě později?

Přes to všechno...skvělý víkend.....Jiný...Otevřený a intenzivní...

"Pochvalte ho za to...celou dobu nadáváte a teď, když to písknul ho ani nepochválíte."