Winston | Vždycky se to ve mně pere

Vždycky se to ve mně pere... paní Hřívová říká nejezdi a já chci... Teď jsem ji poslechl... (blb!) ... (nechci žádný překvapení a nechci Tě vidět na 5 minut) ... a nejel.

Volala mi, jen co odešli její rodiče...Co mi chtěla říct? Cítil jsem, že něco jo... Proč mi to neřekla?

Ano, děkuji, zjistím, kdo to tam do obálky přibalil a jestli to můžete skartovat nebo nám to pošlete zpátky...

Něco... CO MI UNIKÁ?

Aha, takže kdybychom to poslali zítra na Úřad, tak bychom to stihli zavést v termínu...

Telefon... Co mi prosím Tě uniká?
Neodpověděla...

Takže to musíme poslat zítra do půl desátý, řeknu to Petrovi. A jo, pak máme to jednání o FABu! Oni to posunuli! Sakra! Zase zabitej den...

Tak jo... za pět minut 4 (15:55 :o))) V kolik tam můžu bejt? Není to zase tak daleko... Rychle domů pro kouli... proč jedou tak pomalu? Aha, tady je padesátka...

Náměstí... strom jako na fotce, pódium s nějakym nemikulášskym nápisem a děti si jeden po druhém chodí k Mikulášovi nebo ke komu pro něco? Musejí říct jméno, na mikrofon... připadá mi to stejná zábava, jako kdyby se četly výsledky sportky... mají z toho radost? Moc lidí tam ani není... skončilo to už? Rozhlížím se (co může mít na sobě?) ... víc z tohodle nevnímám... jeden chlapeček dokola opakuje něco jako "čert, mikuláš a PRděl" ... kolotoč... petardy... jdu dál, abych slyšel: "Volaný častník není dostupný, zkuste to prosím později."

Najednou je tam, vyšla s V. zpoza rohu přímo naproti mně.

"Jdu Ti popřát. Tak... všechno nejlepší! Tady TO je pro Tebe."

Najednou... Poskakovala. Vevnitř. Pod bundou a pod čepicí.

POSKAKOVALA! :o)

Všechno nejlepší, paní Hřívová!