Winston | myšlenky + x na n

...

Já to vlastně píši jen kvuli tomu, abych si ujasnila a dokoncila myslenky, které moje hlava nezvladá. Premyslim o necem, ale nedovedu to dokonce...Mozna to neumim nazvat, mozna to nema reseni a mozna na to prijdu prave tady..kdyz si to sama po sobe jednou prectu...

..pri registraci milion otazek, kdo jsem, odkud, proc, aby me nekdo nasel, ale ja to pisi prave proto, abych byla sama, abych tady byla ukryta, nepotrebuji, aby to nekdo cetl nebo se k tomu dokonce vyjadril...

zacalo to uplne nevinne...

Nalogovala jsem se a bez jedineho pozdravu jsem se zeptala cizince čemu se směje...navazuji takhle dialogy, i kdyz převazne moje zkusenost je, ze si nechteji povidat, ze na me kaslou a ze nestojim ani za odpoved....Nebylo tomu jinak.....ani si me nevsiml...nevadilo me to, zacala jsem verejne mluvit s nekym jinym, myslim, ze to byla nejaka slecna a bavily jsme se o cviceni...Splnil se mi jeden z cilu, proc jsem chodila chatovat, znala J. Michaels, zenskou, kterou mam rada a ktera me na podzim znicila...Rikala jsem si, paradni, nekdo ji zna, dokonce podle ni i cvici...takze ted uz mi zbyva jen najit nekoho, kdo cte Vonneguta a muzu z toho chatu vypadnout....

Zaseptal mi...Neco v tom smyslu, ze jsem asi chytra a dalo by se se mnou mluvit....Pchaaaa, na to by utahl kazdou zenskou...ale nechtela jsem septat..odpovidala jsem mu verejne....neodradilo ho to a sel na sklo taky.....paradni....rikala jsem si...po hodine si me vsiml...a dokonce se bavi.....tak jo, zeptam se ho naprimo...Kdo jsi?...Jak jako, kdo jsem, odvetil....Rikam, jednodussi otazku nemam, proste, kdo jsi.....Odpovedel mi....zkopirovala jsem si to...a usmala jsem se tomu.......vratil mi otazku.....a az za nekolik dni me prekvapil tim, ze to mel taky zkopirovany...čemuž nevěřím doted...o)) ..ale co, třeba to muži delaji a píši si tajny poznamky...tenhle a tenhle nick, holka, jih, x let, velka prsa, zadna zabava...o) třeba..nevim, jak to tam chodi...já to nedelam...kdyz se s nekym da bavit a chci se s nim bavit, alespon neco si snad pamatuji...o)..ale co.....v poledne jsem odesla.....prijdu a pry...pridano do pratel..sedela jsem nad tim a rikam..co to jako je? po trech vetach virtualni pratele?...přitel, to mu mam jako verit?..nesnasim tyhle vymozenosti a zjednodusovani vyhledavaní nekoho..napsala jsem mu vzkaz, ze v tomhle nejedu....o)...mozna byl prekvapeny....mozna to nechapal...mozna se mnou chtel mluvit dal...ale vecer...jsme mluvili znovu.../pamatuji si to vsechno spravne? bylo to tak?..jsou to dva tydny a stalo se toho tolik, ze si nejsem jista...rekli jsme si milion veci a 94 000 003 nam jeste zbývá/....ale...snad to takhle bylo.......najednou..o par hodin pozdeji byl o nekolik set kilometru dal.....jak je to mozny?...cestovani v case a prostoru?.o)..byl vtipny..byl zabavny....byl proste nekdo jiny, nez večný inzerenti....a hlavne, bavil me...glosoval přesně....nevedela jsem, co si myslet....Kontrolka mi blikala.....a do toho Michal....ze stejnyho chatu...z moji pozice kamarad, ktery ma zivot uplne na nic, z jeho pozice v ty dobe souper, přeli jsme se o kazdy slovo, myslenku...On chtel vztah /ne jenom se mnou/, ale nedokazal pochopit od prvni vety, ze já to proste nebudu...to vsak neznamenalo, ze jsem nemapovala celou jeho "cestu", ze jsme spolu hodne mluvili a ze ho asi i "znam"...nikdy me neprestane udivovat, jak nekteří lide žijí, jak jsou na tom blbě a co je pud sebezachovy a jak pracuje....takze cizinec a do toho Michal, který řešil svoje bytí, v kterém mu nedokáži pomoct......cizinec me bavil...ale....nic jsem o nem nevedela a rikala jsem si, zitra o nem nebudu vedet..pozitri taky ne a vse bude v poradku....

Seredne jsem se mýlila.....

Vyhlizela jsem ho...nepotrebovala jsem vedet, jak vypada, jak zije, ale mela jsem nutnost mu videt do hlavy....Nestalo se mi to!..nikdy!!!..najednou novy pocit....vzrusující...neotřelý...poživačný.....

Vecer jsem sedela ve tme a rikala jsem si, co budu delat? prejde to?...najednou byl na letisti a ja mela radost, ze nestihl letadlo...Byli jsme na mejdanu...Nakreslil mi....prvni dopis....kdyz jsem ho videla a kdyz jsem si rikala..nezapomnel...byla jsem dojata...existuji lidé, co to vnimaji stejne?...nekdo, kdo nezistne, zcela dobrovolne neco udela pro neznameho cloveka, ktereho nemusi nikdy videt.....?...krasny, krasny, krasny!!!..rano jsem mela dalsi dopis...a pak dalsi dopisy..maluvky...slova....bylo to hrozne intenzivni....v ty dobe me nenapadlo, ze ta kontrolka blikala a ze hlava mi mela rict, uteč nebo se s ním sejdi....ale proc me to nenapadlo? ceho jsem se bala? propojeni svetu dvou lidi? zklamani? z neho? ze sebe?...neverim si tolik? a i kdyby? byl by to konec sveta? lide se otrepou z horsich veci..a mozna jsem si tu intenzitu chtela podrzet dlouho.....

/budu pokracovat...pozdeji/