Jak?

Celý den jsem si pokladala jedinou otázku...

Jak se naučíme bez sebe žít?

Jaké to bude?

Nezavolat si...nenapsat si sms...poslat si mms....

A ona pak nedošla...

Tradice....Najednou nebyla.....

Co vsechno se ztrati?

Dopisy?

Otazky?

Kresby?

Čokolády?

Kiss me?

Vím, že si to budeme myslet, že instinktivně sáhneme po mobilu, propisce nebo se jenom letmo usmejeme a řekneme si..Indian nebo kovboj...V ruce budeme drzet kaminky na kiss me, v trave hledat ctyrlistek, na obloze prolitne letadlo, hvezdy nam ukazi letusku v kalhotech,  v jakemkoliv hotelovem pokoji na strope budou tři myšky, a balaton bude ticho bez mořského vzduchu...

Zdá se mi, že toho máme hrozně moc za tak krátkou dobu.....

nejmenši web, bublinu, rajče, tenhle blog, strasne moc spolecnyho majetku......Který se nedělí, o který se nikdo nepře, nehádá, ale který každý stráží jako nejcennější železnou tabulku na jakekoliv planetě...bez podpisu prezidenta...jen s princem, ktery chrání svoje lišky...

Jak to celý zvládneme?....

Naučíme se to?

Dokážeme to?

Den byl smutný...mrazivy......nový telefon byl rozbitý.....žádné sms.....

Tohle nevyléčí ani čas....

Ani jiný život, který jak řikáš není....Ale

Já mu musím věřit....alespon něčemu.....

I kdybych byla kámen a Ty kapka, která se o mě roztříští....