Letní/á

Vlak

Metro

Tramvaj

Došli jsme tam pěšky..

Přišlo mi to na malém plácku..Amatérský...

Telefon....Nechceš koupit lístky?

Ukládala jsem je do peněženky a šli jsme si sednout a žonglovat..a vyzkoušet vše, co tam bylo...

Řikala jsem si..užijem si to s V. Nebudu ho hledat v davu lidí, nechám ho s dětma a měli jsme se domluvit, že si neřekneme ani ahoj..

Litovala jsem toho, že jsme to tak neudělali...

Tričko jsem poznala....Dětí jsem si nevšimla /Eliš jsem neviděla vubec, Matěj mi příšel..malej...o))/...Ex jako sympatická hezká ženská.....Víc jsem o tom, v tu chvíli nepřemýšlela....

Nepamatuji si, co jsme si řekli...

Ale věděla jsem, že se chci hlavně věnovat V.

Ve stanu jsme si sedli uplně do kouta...dozadu....V. prisel zepredu, ze chce byt se mnou. že F tam ma deti a manzelku.o)

V polovině představení mi V. řekl, že ho to nebaví. ze je trapny...a když si před ním kluk stoupl na zidlicku, bylo to jasny, že to musí přetrpět...

Kdyz to skoncilo, koukali jsme na mapu, jak se dostat na Podbabu. Mami, pojd se podivat jeste dozadu, bude krasny vyhled....Učaroval nas...Petrin, karluv most, mami, mami, tamhle vzadu okolo toho jezdime domu.....Pujdeme nekdy na lod na Kampu? a vezmeme to horem a pak si sedneme jeste na chvili na travu?

Žonglovat se mu už nechtelo...mami, udelej vlastovku, budeme si hazet....A co to pises? dopis? muzes mi ho psat na zadech...a mami, necti si, pojd, lehnu si na Tebe a budeme si vypravet...a mami, Ty jsi jak mala holka, kdyz tu se mnou takhle blbnes....

Telefon....O. prijedete? musite metrem, autobusem, dojeďte....

Utrpení...Nejsem na Prahu zvykla...prestupovaní, ctení v jizdních radech....

Celou dobu jsem premyslela...ze tohle setkani..je vlastne srovnavani...Já se srovnavam, ja se soudim, ja si rikam....ze proste tohle delat nemuzu...ze vlastne nikomu nesaham po kotniky, ze jsem vlastne nikdo a ze nejlip to zvladam, kdyz jsem sama. Ze se s nikym nekonfrontuji, ze si nerikam, ze vsichni jsou lepsi nez ja, ze vlastne...jak to rict....kdyz mam okolo sebe bublinu, vidim jen ten svuj svět...a nejsou žádný odnože...otázky..pochybnosti.......že jsem "silnějsí"...když vím, že to celý zvládám...

Nejsem asi tolik zranitelna...

Premyslím si o celem svetu, ale nikde tam nefiguruji ja...

Asi mi nemuzes rozumet...

Ale chtel si, abych Ti mohla rict vse, co je v mych silach....

...Tak...tady to mas.....

Vubec nevim, jestli mame zitra jit na la Putyku...

Vubec nevim, jestli je to spravny....

Co když ztratím pudu pod nohama?

Jak dlouho se z toho budu hrabat?

A kolikrat to muzu zvladnout?

Hra....Experiment.....Zivot.....

Krajina u kamenneho mostu....