Sám doma

Přišel jsem domů. Sám doma! To je něco! To se mi nestává...

Rychle jsem se zul, převlíknul, rozestlal v ložnici a připravil T. postýlku... a vzal kytaru... ale zavolal jsem, že už jsem doma... doufal jsem, že K. s T. nebudou od babičky spěchat...

Začal jsem hrát... v kuchyni... tam je dobrá akustika... podupával jsem si, poskakoval... (Tonight, I'm a rock'n'roll star!) ... za chvilku proběhla obývákem K. Ani ke mně nepřišla. Dát mi pusu, říct mi ahoj... až po chvíli... já zatím hrál dál, přišlo mi škoda to nedohrát... K. byla kdysi jedna z prvních, kdo tuhle písničku slyšel a prej se jí líbila...

Vešla do kuchyně a s T. v ruce začala nemotorně napouštět varnou konvici vodou (nepočkalo by to 2 minuty?).

Až pak se otočila: "Ty to máš fakt asi jinak!" Vypadala naštvaně.

Jasně. Měl jsem přijít domů, připravit všechno pro T. na večeři, ideálně pro něj mít napuštěnou vanu a tak... jenže já si potřeboval zahrát...

"Ahoj," řekl jsem a dal jí pusu. A pozdravil jsem se s T.

Konečně taky řekla ahoj.

T. se smál, má rád, když hraju, aspoň si to myslím, od mala mu to vnucuju... a je dobrej posluchač. Nekompromisní. Když do toho nedávám všechno, začne dělat něco jinýho nebo ječet... Pozná to a hned mi to řekne. To umí málokdo.