O několik dnů později

 Tak jsem zase o pár dnů dál. Od konce k nějakému cíli? 

Stále jsem pod vodou. Stále vyvstávají otázky a stále na ně neznám odpovědi. 

Víte, já si doopravdy myslela, že svět vnímáme stejně. To znamená, že kdyby to bylo opačně, mám pocit, že bych byla fér a alespoň na ty otázky odpověděla. 

Zajímalo by mě, kde člověk vezme(a te´d jak to nazvat)? sílu, udělat tlustou čáru a nezeptat se, jak se máš, jak to zvládáš, co Tvůj syn? 

Takhle to je- vyčerpalo se to a ticho. Nic. Nezájem. 

Tohle já nikdy nepochopim. 

Lidem chybí lidství. Lidem chybí empatie. Lidem chybí.......láska. Myslím si, že ani nevědí, co to přesně znamená. 

Já jsem ji měla a prožila. Jsem za to vděčná. Opravdu vděčná. 

Tento pocit hned střídá neuvěřitelné zklamání. Hlavně ze sebe. Protože jsem hodně ublížila jednomu člověku. Kvůli lásce. Mám pocit, že teď už bych to nikdy neudělala. 

Těšit mě může, ten ten dotyčný je teď šťastný a já zažívám nejhorší chvíle v mém životě. 

Jak se, cizinče asi máš? Těšíš se domů, do rodinného hnízda, kde Tě čeká další, která Ti poskytne vše, co potřebuješ? Co Tě udělá šťastným? 

A jaký to je nemoct si popovídat o Kocouřovi? O plánech, co udělat? Jak nám to šlape? Jaký to je vnímat věci, který jsme dělali spolu, smáli jsme se jim a bylo nám u nich dobře? Mluvíš někomu v noci anglicky do ucha? (Kolikrát to mlžeš ještě prožít? )

Nebyla jsem ta opravdová. Necítils to tak. Myslels sis to....Vzals mi život a teď jsi mě tu nechal samotnou.....

Jaký to je pocit uvnitř Tebe? 

" Přece nebudeme nešťastný..." už kvůli dětem....Ale děti nám odrostou a budou mít svoje životy a ty zjistíš, že jsi jedný opravdický holce vzal "lásku"...Ty šipky namalované na chodníku.....Vyměnils je za rodinný život. ....s neznámou....s náhodnou...které ses zaprodal.....

Mám Tě moc rád, víš to? Byla skoro poslední slova...A pak jsi svoje tělo a duši dal holce, kterou jsi skoro ani neznal a kterou jsi neměl ani z poloviny tak rád jako mě. 

Jak je to možný? Zodpovíš si to? A zodpovíš to mně?