Winston | Poprvé.....

Probudila jsem se.....

Ale nevidela jsem...Kde to jsem?...

Začala jsem mít strach...Rukama jsem začala šmátrat a dotýkat se věcí...Bylo chladno..

Stůl...židle...postel.....uzamčený pokoj?

Rámus...

Kdo je tam? Kdo jsi? co tam děláš? vidíš?

Ahoj...

Ahoj F.

Jak víš, že jsem to já?

Mám Tě hodiny naposlouchanýho...Poznám Tvůj hlas..

Aha...no...co se stalo?...

Nevím, nevím, ale šíleně se bojím...Myslíš, že se pohybujeme? nebo jsme někde na zemi, Zemi?

Přiblížili jsme se....Chytil mě za ruku.....Cítila jsem jeho dech...Jeho vůni....Jeho teplo....

Co budeme dělat, když nevidíme?....

Můžeme si o tom promluvit, můžeme si projít scénáře...

Typické!:-o)

Cos dělala naposledy?

Telefonovala s Tebou....

Pak se to vyplo , záblesk a probudila jsem se až tady...

Sedli jsme si.....Já se třásla....Neslyšela jsem žádný zvuky...Jen JEHO....

Schoulila jsem se k němu blíž.....

Co myslíš?

Nevím...

Líbí se Ti to, F.?

Líbí...

Chvíli jsme mlčky leželi...I mně se to líbilo....Jistota v největší nejistotě v mém životě...

Olízl mi rty....neucukla jsem...

Myslíš, že jsou tu červená tlačítka

Políbila jsem ho..

Potřebujeme je?

Co když jsme jediný lidé na světě? co si počneme? přežijeme?

Chceš?

Chci!!!!!

Pomalu?

Nejpomaleji..

Dlouho?

Nejdéle...

Znovu?

Pokaždé...

Pak, v jedné nekonečné chvili...jsme prozřeli....

V ten jediný možný okamžik.....

3 dny...tak dlouho poletíme...Ale proč právě my?

nahmatali jsme obálku...Černou...

vytáhli jsme lísteček....

Všechno nejlepsi.....O.+K.