Zklamaná

 Poslední dobou jsem píši samé zklamané věci. 

Ale teď čelím snad nejtěžší zkoušce. Jak se zachovat? 

Od události minulých měsíců, které byly náročné, to došlo tak daleko, že máš stále nutnost, tendence zjišťovat, jak se máme, jak trávíme léto, co děláme a sdělovat nám, jak se máte vy. 

Furt to chceš hrát na dvě strany, ale ono to nejde, když po jedněch dupeš a druhým vždy vyhovíš. 

Když jsi přišel se 14 dny v kuse, byla jsem zklamaná. 

Když jsi řekl, že T má zákaz letět, byla jsem zklamaná. 

Když jsi navehl 6 hodin cesty v autě, byla jsem hrozně zklamaná. 

Za celý ten rok, co snáším, jak fungujeme, jsem si tohle vůbec nezasloužila. 

Chceš žít se všema v pohodě, vyjít s wau efektem a nás furt bereš, že všechno zvládneme a překousneme. 

Ale je toho tolik, že já prostě nemám sílu. 

Ubližuješ i Vojtovi, protože nabízíš něco, co já nevezmu a tudíž nebude mít ani Vojta. 

A pak se chceš milovat. Nedokáži to. V lavě mi běží to, jak to celé na mě působí a nechce se mi Ti dát ani pusu. 

Furt jdu nějak přes sebe. Neumím v tom chodit a zdá se mi to hrozně nespravedlivé. 

Mám v sobě pocit, že takhle dál nechci....